PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bruno minulé září udeřil se svou první fullenght fošnou, ze které jste mohli něco nakousnout už na eponymním MCD. Přibyly songy navíc, namísto Radka je tu kytara Hireho a za škopky opět Pegas. Bruno a Pegas jsou jasnou devizou kapely, jelikož sami o sobě zaručují kvalitní rytmickou sekci. Navíc Bruno zkombinoval vokály s hostujícím Mikou z I.Nazarene, takže vokální variabilita byla taky zajištěna. A co dál? Hudbu stvořil Bruno a podle toho vypadají kytary. Muzika Hypnos je přímočará, nekomplikovaná a hrne se dopředu někdy jako stíhací tank, někdy těžkopádně jako buldozer. Vzhledem k tomu, že kytary v podstatě kopírují basovou linku (nebo naopak?), nejsou Hypnos ani nijak zvlášť komplikovaní. V podstatě nebýt toho deathovějšího zvuku a vokálů, měli bychom tu thrash. Pro toto tvrzení mluví i fakt, že Hire v sobě nezapře sklony k sólování. Díky tomu jsou mnohé pasáže oživeny jeho prstovou ekvilibristikou, která, ačkoli dobrá, je však klasicky heavy/thrashová A tak Hire místy dostává Hypnos do melodičtějších vod. Po „zlém“ intru vás spálí tři rychlovky Burn The Angels Down, Fatal Shine Of Sky a Infernational. Pak přichází předěl v podobě pomalého a podle mne velmi povedeného „cajdáku“ Lovesong - melodičtější záležitost, proložená Hireho sóly, která se táhne jako med. Připomíná v něčem pomalé věci Dismember v období Killing... Pak na nás vybafne další „intro“ Open The Gates Of Hell... To je opravdu zlé a (sorry) trochu trapné, jelikož v řevu mučených se opakují dvě slova: Inferno... Lucifer... Inferno... Hm, tak nic, no. Ale pak už se zase jede – Sacrilegious a Across The Battlefields... zase se mi vybavují ti Dismember a novější Švédsko, nevím proč. Album zavírají dvě známé věci - Breeding The Scums s minimalismem a povedeným valivým riffem á‘la Unleashed (zase Švédi) a titulní vypalovačka In Blood We Trust se skvěle vychytaným refrénem. A outro... Bruno rozhodně nepřichází s ničím novým ani převratným. Nesází na techniku, ale na údernost a srozumitelnost songů. Pokud jde v Hypnos o tohle, pak je In Blood... rozhodně povedená a dobře udělaná deska, která dobře funguje jak na CD, tak živě. Hledáte-li ale něco nového a neotřelého, pak vás Hypnos svým old school thrash/deathem asi těžko posadí na prdel. Ale Hypnos nejsou Dark, he, he...
8 / 10
1. Incantation
2. Burn The Angels Down
3. Fatal Shine of The Sky
4. Infernational
5. Lovesong
6. Open The Gates of Hell
7. Sacrilegious
8. Across The Battlefields
9. Breeding The Scum
10. In Blood We Trust
11. After The Carnage
Deathbirth (EP) (2023)
The Blackcrow (2020)
The Whitecrow (2017)
Heretic Commando: Rise Of The New Antichrist (2012)
Halfway To Hell (EP) (2010)
Rabble Manifesto (2005)
The Revenge Ride (2001)
In Blood We Trust (2000)
Hypnos (EP) (2000)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Morbid Records
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.